pureMN: S Katy Perry do Wanaky!

S Katy Perry do Wanaky!

Na cestu do Wanaky vyrážíme jednoho dne hned po snídani. Cesta do je dlouhá a klikatá. Auto i sebe máme připravený, tak jedeme.

Chvíli s Filem posloucháme hudbu. Druhou polovinu cesty pouštíme rozhovory z Travel Bible. Jestli neznáš, tak doporučuju!! https://travelbible.cz/podcasty/

Cesta je fajn a střídáme se v řízení. V polovině cesty zastavujeme v kempu, platíme, vaříme, kocháme se jezerem, odháníme otravný kousací mušky, který jsou všude a jdeme spát.

Ráno vyrážíme dal. Máme před sebou ještě 400 km. Ono se to na mapě světa moc nezdá, ale Zéland je fakt neskutečně velkej a dostat se z jednoho konce ostrova na druhej zabere hodně času. O tom, jak tu vypadají silnice jsem se zmiňovala minule.

Jedeme, jedeme, kola se točí, my zpíváme, nebo přemýšlíme o rozhovorech, který posloucháme. Občas hrajeme nějakou hru, abychom se rozptýlili a občas zastavíme na dokonalým místě.
Koukej....

O Wanace se tvrdí, že je to jedno z nejnádhernějších míst na NZ. Celou cestu se kochám krasnejma výhledama a říkám si: „Jak může být okolí Wanaky hezčí než tahle místa, co teď potkáváme??„

A pak projedeme zatáčkou, která vede silnicí podél hory a .. a .. a?

Za tou zatáčkou se objeví něco tak neskutečnýho, že mě nenapadají slova, kterýma bych to popsala...

U Wanaky jsou 3 obrovský jezera, ze kterých se tyčí hory. Litosferický desky se tu svým tangem fakt vyřádili. Všechno to vzniklo tak, že se víc malejch ostrůvků, asi před pěti miliony lety, pohybama země posouvalo víc a víc k sobě až se jednou střetly a narazily do sebe a tím vznikly tyhle jižní Novozélandský Alpy... Jak jsem byla později poučena (odkaz → Zázračná planeta)

My se objevujeme vysoko v horách. Před námi je jezero a v dáli hory... děsně moc hor... a nad tím vším je blankytně modrá obloha, která se už z týhle dálky odráží ve vodní hladině. Na některých horách je sníh, na jiných ne. A to všechno vypadá, jakoby to nikde nikdy nekončilo a táhlo se to až do nekonečný dálky.... Taky to chvílema vypadá tak neskutečně, že sahám na přední sklo auta a snažím se ten propagační plakát Novýho Zélandu dát pryč. Zjišťuju, že tu žádnej plakát není a že je to fakt jenom dílo Matky přírody … #PureMN #nofilter

V tu chvíli mě ani nenapadají slova, kterýma bych mohla vyjádřit, jak moc se mi to líbí. A tak jenom začínám ječet a křičet a moje hlava to snad ani v prvních chvílích nepobírá. A pak si pouštíme Katy Perry a máme dokonalou náladu a zpíváme sračky a do toho každou chvíli jeden z nás řekne něco jako „OOO MÁJ FAKING GÁÁD!! THATS FAKING OOOSOM!“

Když sjedeme z hory, zastavujeme u jezera, děláme pár fotek a jsme užaslý.

Petr už to viděl, takže jeho reakce nebyly tak přesraný, ale my jsme byli teda vysraný no.

Nevím jak tuto situaci lépe popsat :D :D

Jedeme dál... Jedno jezero končí a začíná další!! „OOO MAJ …“ bla bla bla.. znáš to...

Dokonalost, která překonává dokonalost.

Přijíždíme do Wanaky. Wanaka je město, který má pět a půl tisíce obyvatel, takže žádný velkoměsto.. Asi jako Skuteč :D...

A ne jen tak je vyhlášený jako nejkrásnější město Zélandu. Přijíždíme na promenádu u jezera, parkujeme auto. U jezera posedávají backpakři, je tu dost fotících turistů, běhajících sportovců, venčících se psů, kachny,...

Stojím tam....

Za sebou městský život, skládající se z kaváren, restaurací, lékáren, suvenýrů, slečen a dam na vysokých podpadcích. Před sebou mám jezero s křišťálově čistou vodou, v dálce kajakáři, za nima monumentální hory, který jsou z poloviny zasněžený a jsou všude, všude přede mnou, všude kolem mě. Nějaký jsou nižší, jiný vyšší, mají různý barvy, různý tvary, tyčí se přímo z hladiny jezera.

Dívám se kolem sebe na to všechno...

Zhluboka se párkrát nadechnu...
Nádech. Výdech...Klid...Užij si to...

Vzduch je tu voňavý...

Pofukuje jarní vítr...

Slunce příjemně svítí....

Ještě pár chvil tu takhle stojím...

Ano... Myslím, že tohle místo si dokážu představit jako svůj prozatímní domov...

Je mi krásně...

→