pureMN: Housekeeperem ve Wanace

Být bitými psi.

Do Wanaky přijizdime za pozdního odpoledne. Řešíme, kde budeme spát. Nacházíme kemp nedaleko a tam míříme. Bohužel žádnej z kempů není free a tak utrácíme zbytek peněz za noclehy a jídlo.

Ve Wanace se potkáváme s Verčou, kterou známe přes Monču, která je Filipova ségra... Česká komunita tu má neuvěřitelnou infrastrukturu a všichni jsou nějakým způsobem propojení. S Verčou se domlouváme na tom, že si najdeme společný bydlení. Máme jedno vyhlídnutý. Je to dům pět kilometrů vzdálenej od Wanaky a nájem není tak vysokej jako ve městě.

Zjištujeme, že Wanaka je sice moc krásná, ale taky je neuvěřitelně drahá, protože všichni chtějí do Wanaky a turistickej ruch a backpackerskej život tu fakt jede.

Začínáme hledat práci:

Filip s Petrem chtějí práci v constructions, protože to sou pořádný chlapi, který se nebojej práce rukama. A tahle práce by měla bejt dobře placená. Domlouvají si teda pohovor v Queenstownu v agentuře, která jim bude dohazovat job.

Za tu dobu, co oni jsou v Queenstownu, já jdu na pohovory ve Wanace.

Chtěla bych práci jako servírka v nějaký hezký milý alternativní kavárně. Stýská se mi po práci v Mandale a v Metropolu.. Hmmm.... Možná mám vysoký nároky na město velký jako Skuteč... Chodím od restaurace k restauraci, ptám se na práci a do toho chodím na pohovory na housekeeping a cleaning..

V restauracích mi řeknou, že nemám dost dobrou angličtinu na to, abych lidem vysvětlovala různý věci. Jako například - co za jídlo jim jsme schopní připravit, že ta smažená ryba v těstíčku nejde bezlepkově, jak se jmenoval býk, ze kterýho je to maso a jaký víno se k tomu býkovi se jménem hodí. Ačkoliv jim tvrdím, že jsem statečná, rychle se učím a lidi mě maj docela rádi, tak mi říkají Sorry Mikajla a tak jdu o dům dál. V domě dál mi zase tvrdí, že je sice moc fajn mít zkušenosti s prací v kavárně, ale že nejsem experienced expert barista. Ačkoliv jim tvrdím, že jsem statečná, rychle se učím a lidi mě maj docela rádi, tak říkají Sorry Mikajla a tak jdu zase o dům dál.

Abych to neprodlužovala... Nakonec dostanu part time job jako housekeeperka a nastupuju za tři dny. Alpine resort Wanaka - Well done Mikajla!!!!

Podmínky mi přijdou fajn a tak jsem spoko, že mám práci.
Moje úplně první práce v zahraničí, když nepočítám roznášení letáků pro Erasmáckou společnost ve Španělsku.

Je to sice part time, ale mám vymyšlený, že si k tomu najdu ještě něco na pár hodin po večerech, nebo konečně rozjedu nějakej svůj byznys a tak jsem fakt spoko.

Kluci přijíždějí s tím, že od pondělí taky mají práci a tak jsme spokojený všichni.

Máme před sebou ještě volnej víkend, jdeme na trek a tak.... Užíváme si posledních pár dní před nástupem do práce. Počasí je tu nádherný, sluníčko svítí jako šílený a výhledy jsou pohádkový.

V sobotu nastává problém → Filipovi volají z agentury, že jeho víza nepovolují práci na NZ….

OMG?? Jak je to možný?? Vždyt už tu pracuje půl roku??

Problém odhalen → Na Filipínách v Manile po něm chtěli, aby ukázal novozélandský pracovní víza a on je u sebe neměl. Pustili ho ale i tak do letadla. Víza nakonec neukazoval nikde, protože v Aucklandu je nikdo nevyžadoval. A to byl ten problém..:P

Místo toho, aby normálně navázal na pracovní víza, mu dali jen turisticky víza a s ním si může tak vytřít zadek, ale rozhodně ne vydělávat doláče.

A tak volá na různý místa... Řeší, běsní, smutní, nadává, vysvětluje, vyjednává….

Aby tenhle problém vyřešil, musí jet do Christchurch. To je výsledek nekonečných telefonátů. Christchurch je město vzdálený 500 km od Wanaky.

V neděli s Petrem vyrážej na cestu a jejich pracovní proces se tímto oddaluje o pár dní.

Bydlení:

Bydlení máme vyřešený. Bereme ten dům, o kterým jsme se předtím bavili.

Dům ve vesničce Albert Town, pět kiláků od Wanaky. Majitel domu se živí potápěním a na půl roku odjíždí cestovat a potápět se do různých koutů světa. Pronajímá nám teda celej dům. Ten je novej, vybavenej, se zahrádkou, velkou kuchyní, krbem, posilovnou. Má to prostě všechno!

Petr s Verčou zabírají jeden pokoj a já s Filem druhej. Je to pecka. Nemusím se oblíkat do třech vrstev oblečení, když si chci dojít z auta na záchod!! YES!! :D

Jeden pokoj je volnej o týden dřív a tak se Verča s Petrem stěhují dřív. Já s Filipem nacházíme krásnej kemp blízko vesnice a tak se do něho stěhujeme s naší károu. Kemp sice nemá sprchu, vodu, záchod, ale je na nádherým místě u řeky. Přes řeku vede dřevěný most, pod ním proplouvají kajakáři a za mostem jsou treky do kopců nad Wanakou. Na záchod chodíme za strom, koupeme se v řece..

Práce → V pondělí je můj nástupní den. Těším se, že budu pracovat a naučím se něco novýho a zlepším angličtinu. Hmmm... to jsem ale ještě nevěděla, do čeho jdu. První týden housekeepingu je utrpením pro moje tělo. Trávím tam sice jen cca 6 hodin denně, ale tenhle job není žádná sranda! Chvílema jsem z toho fakt nešťastná. Chce se mi hodit utěrku do záchodu a s křikem utýct!! Jinej job ale nemám a můj účet je téměř na nule. A tak si vnitřně pofňukávám, nahlas si ale stěžuju jen málo. Jsem hrdinka všedních dnů a musím sama sobě dokázat, že nejsem posera. Vždyť tu pracuje tolik holek a taky to zvladaj!!

Prvních čtrnáct dní trpím. Trpí moje nohy, protože tu denně ujdu přes dvacet kilometrů a po dvou měsících prázdnin, nic nedělání a válení se u moře na to nejsou navykly. A to nepočítám, kolik do toho denně udělám dřepů, když umejvám všechny ty skříně, ledničky a záchody :D.

Trpí moje ruce, protože nosím těžký věci. A několik hodin v rukou držím utěrky, kterejma mávám sem a tam. Umývám, utírám, vytírám. Takže po nocích se občas budím s křečí v ruce.

Trpí moje hlava, protože jsem nikdy nedělala práci, která by (pro mě) tak moc postrádala smysl. Do toho mi vadí, kolik plastovejch sáčků vyprodukuje jenom takhle malej resort za den, a taky jaký jsou lidi rozmazlený hovada. Atd. atd... :D

Na to, abych si našla ještě další práci na večery, mi nezbývá energie.

Snažím se svoje tělo nezanedbávat i ve dnech volna.
První volný den si dávám s Petrem MMA tréning na zahradě. To má za následek to, že se následující dva dny nemůžu posadit na pohovku, aniž bych u toho nesykala bolestí a dřepy v práci jsou téměř nemožným úkolem.

MMA nechávám pro statečnější a kašlu na to! Další volný dny se věnuji běhu, joze a chozením po kopcích. To mi vyhovuje. Snažím dělat, co je v mých silách.

(Musím se pochlubit svým osobním ranním rekordem. Kousek do domu máme super track podél řeky a tak jsem se ho jednou rozhodla prozkoumat. Uběhla jsem 10 kilometrů a co je hlavní? Fakt mě to i bavilo! :D )

Fyzička se lepší, housekeeperství mě pomalu přestává unavovat a po příchodu z práce domů jsem schopná normálně fungovat ještě pár hodin.

Po třech týdnech tvrdý práce v Alpine resortu → →

Jsem povýšena na teamleaderku!!!

Cítím se díky tomu dobře a dost cool. :D Mám z toho radost a tuhle káru mi dali na starost!

Vím, že to není životní úspěch, ale je to největší možný postup z nynější pozice.

A že ta pozice housekeeperky není pokaždý úplně super.... Přijít na pokoj, rutinně uklidit... Po pátým pokoji už ani nevíš, jestli jsi dal sáček do koše nebo jsi zapomněl? Dala jsem ta mýdla do koupelny? A nezapomněla jsem ustlat tu pátou postel??? Na jakým pokoji jsem to uklízela před hodinou? Všechny jsou totálně stejný!! Áááááá!!!

Tohle povýšení mi přinese lepší náplň práce, víc hodin, což znamená lepší plat, větší zodpovědnost, řízení cca šesti lidí denně, víc komunikace, lepší zaměstnání mysli,...

Alespoň takový jsou moje představy.

Zaučili mě, už vím co mám dělat a jak leadrovat... Tak jdeme na to...

První den jako „šéfka“ zjišťuji, že moje představy jsou trochu „mimo“.

Mám sice víc hodin a lepší práci, ale představa, že budu moct o něčem rozhodovat a budu mít trochu svobody a možnosti volby je mylná.

Jsem jenom spojkou mezi Manažerkou a holkama, který uklízej. A holky mě po chvíli nebudou mít asi moc v lásce, protože je buzeruju pokynama, který jsem ani nevymslela já a se kterýma úplně nesouhlasím.

Po dvou dnech samostatnýho leadrování jsem bez energie, vyčerpaná a zklamaná.

Naštěstí mám dva dny volna a tak tuhle špatnou energii nechávám odležet...

Třeba jsou to jen mylný první dojmy, vyložila jsem si to celý špatně a ještě nastane nějaká změna..?

Po dvou dnech volna, odleženým názorem a trochou odstupu přicházím do práce... Teamleaderky jsme tam jenom dvě. A ta druhá, co nejsem já, se jmenuje Alicia. Alicia mi oznamuje, že se na tuhle práci může vysrat a že ona Manažerka smrdí jako zdechlá ryba a že příští týden dává výpověď.

Tahle Alicia... Byla jsem tam, když nastoupila. Mladá holka plná elánu, energie, ideí, kreativity, plánů, super nápadů na zlepšení, snahou o týmovou a férovou práci.

Takhle práce asi není pro ambiciozní férový lidi... :/

Celej tenhle systém je pro nás trochu zhovadilostí a nejsme schopné být bitými psi.
Tady se hledají lidi mlčící a pracující jako stroje.

My chceme od života víc...
Jsme lidi.

Ještě mám před sebou tři týdny leadrování...

Abych ale nebyla úplně negativní...

Náplň práce je lepší a fyzička taky.

Ráno se budím bolavá jen někdy a většinou odcházím z domu s úsměvem.

Nehledě na náplň práce jsme v resortu skvělá parta lidí ze všech koutů světa a je nám spolu hezky.

Angličtinu jsem si za tu chvíli dost vylepšila a nějaký peníze jsem taky našetřila. A to je to, o co tady přece jde!! :D

Takže v závěru jsem spokojená.

Rozhodně bych tuhle práci nedělala delší dobu a není to něco, co může zaplnit moje srdce a netvrdím, že svoji práci miluju... Ale jako backpacker s minimálníma pracovníma zkušenostma v zahraničí, nízkou úrovní angličtiny a málo penězi na účtu... Ano, jsem spokojená teamleaderka Alpine Resortu Wanaka.

Výhled pokoje číslo 24a.

Co dělám když nepracuju?

Z domu každý den odcházím s úsměvem hlavně proto, že se tu máme doopravdy fajn. Dům jenom pro sebe, čtyři mladý lidi, užívání si volných dní, svobody a vlastních rozhodnutí...

Jezdíme na výlety, smějeme se, chodíme na treky, máme párty, koukáme na filmy, zahradničím, čtu knihy (momentálně jsem dočetla – Andělé všechních dní a 11 minut ). Zaměstnávám svůj mozek i tělo.

Bavím se životem...

Miluju...

Občas jsem veselá, občas smutná, občas naivní, občas hrdá, občas stydlivá, občas energická, občas nudná, občas idealistická a občas realistická, ale vždycky jsem to já...